Historie sboru

Popis založení českého požárního sboru v Šunychlu v roce 1928:

Několik let před založením českého požárního sboru už u nás byla odbočka Freiwilige Feuerwehr z Nového Bohumína, která měla v té době ruční stříkačku a několik dílů starších již opotřebovaných hadic. Stříkačka neměla vlastní pohon, proto musela být poháněná koňmi. Tento materiál byl umístěn v jedné polovině hasičské budovy, druhá polovina byla bývalá věznice se dvěma malými celami.

V prosinci roku 1927 se sešli první obětaví jedinci k ustanovení přípravného výboru dobrovolného hasičského sboru v Bohumíně nádraží - Šunychlu. Jelikož v té době bylo celé obecní zastupitelstvo německé národnosti, byly se založením českého sboru značné potíže. Po půlročním jednání s obecní radou byl získán dostatečný počet členů (na jaře 50 ke konci roku až 80 členů). 15. června roku 1928 byla občanem Šunychlu Stanislavem Kubičem (tehdejším policejním inspektorem) svolaná ustavující schůze. V té době již byly v okolních vesnicích (ve Skřečoni, Pudlově, Záblatí, Dolní Lutyni) založeny české sbory.

Vedení sboru se odvážně chopilo práce a z vlastních uspořených peněz bylo zakládajícími členy zakoupeno cvičné oblečení (přilby, opasky, sekyry). S tímto základním materiálem začali členové cvičit. Začátkem roku 1929 bylo objednáno 240 metrů nových hadic, protože jiné sousední sbory nám nabízeli ruční stříkačky, které byly vesměs velmi těžké, v našich podmínkách s nimi byla velmi těžká manipulace a skoro se nedaly používat. V té době byl jako jediný vodní zdroj stružka s vysokými valy pro toto zařízení těžce přístupný. Tehdejší výbor se rozhodl zakoupit motorovou stříkačku a tuto objednali na doporučení Orlovské žumpy. Objednávku uzavřeli u tehdejšího výrobce Hasičské závody v Prostějově. Byla zakoupena na úvěr a v krátké době dodána. Před zakoupením stříkačky byla připravená zbrojnice, která byla upravená ze dvou malých cel v tehdejší věznici v jednu větší místnost, a byly pořízeny venkovní dveře. Financování celé této úpravné akce bylo ujednáno s městskou radou, která toto schválila a také financovala.

V roce 1931 jsme požádali obecní radu o přístavbu skladiště a věže na sušení hadic, neboť do této doby jsme žádnou věž neměli a hadice jsme rozvěšovali po stěnách.

Jelikož jsme ještě sdíleli společnou budovu s Freiwilige Feuerwehr, žádali jsme společně o zmíněnou přístavbu a věž. Po delším vyjednávání městská rada na tuto akci uvolnila 12 000 Kč, tato částka byla malá a byla překročená o 2 500 Kč. Věž byla postavená a rozdělená na dvě poloviny tak, že každá z jednot používala jednu polovinu. Na této přístavbě odpracovaly oba spolky spoustu hodin.

Když byla přístavba dokončená, měli jsme už objednané auto, které v té době stálo 35 000 Kč. Na naší žádost nám Zemská hasičská jednota půjčila 17 000 Kč a dalších 11 000 Kč nám půjčila Orlovská spořitelna. Na tuto částku se museli jako ručitelé upsat svým majetkem členové a to Kabut Antonín a Chylek František, který byl tehdejším velitelem sboru. Na zaplacení tohoto dluhu jsme peníze sháněli pořádáním různých akcí mezi členstvem, jako divadelní představení, letní slavnosti a plesy.

Po desetileté strastiplné činnosti v roce 1938 český dobrovolný hasičský sbor v Šunychlu zanikl, a to z důvodu okupace fašistické armády, kdy musel být veškerý majetek sboru předán okupační správě. V roce 1939 se německá hasičská jednotka Freiwilige Feuerwehr přeměnila na Polskou Straž Požarnou.

V roce 1945 po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou jsme začali hospodařit znovu. Ve staré zbrojnici jsme našli pouze naše auto Tatra ve zcela nepojízdném stavu. V polské zbrojnici zůstalo také auto, ale ještě v horším stavu než naše Tatra. V obou zbrojnicích zůstaly také dvě stříkačky, ale naše původní dvoukolová čtyřtaktní dvanáctka byla, jak jsme později zjistili vyměněná do Pudlova a po dlouhém vyjednávání nám byla později vrácena.

Mezi zakládající členy patří: Stanislav Kubič, František Plotica, Teofil Tašek, Josef Kališ, Antonín Kabut, Leopard Volný, Josef Sedlaček, Štěpán Chýlek, Rudolf Janáček, Adolf Pavelka, Antonín Ticháček, František Chýlek, Alois Hanus, František Kalisch, Antonín Duda, Alois Novák, František Sud, František Lenčík a spoustu dalších obětavých dobrovolníků, o nichž k naší škodě nemáme zprávy, ani záznamy.

Vypracoval František Chýlek - zakládající člen našeho sboru.